Normandie - nejen druhá světová válka...

Normandie - nejen druhá světová válka...

Při vyslovení slova Normandie se většině z nás vybaví slavné vylodění spojeneckých vojsk, o kterém bylo natočeno mnoho filmů a všichni jsme se o něm učili ve škole. Válečných přívlastků se severofrancouzský kraj zbavuje pomalu a těžce. Přitom jej daleko více než stopy války charakterizují jablečné sady, staré roubené domy  nebo rozlehlé pastviny, na kterých se pasou koně a krávy.

Normandie je geografickou oblastí v severozápadní Francii, při pobřeží Atlantiku. Kraj je rozprostřený v okolí dolního toku řeky Seiny a je úředně rozdělený na dvě administrativní oblasti: Horní a Dolní Normandii. Horní Normandie (Haute-Normandie) zabírá 12300 km², obývá ji 1,7 miliónů lidí a jejím správním střediskem je Rouen.  Tento územní celek je dále členěný na dva départementy: Seine-Maritime a Eure. Dolní Normandie (Basse-Normandie) se rozkládá na ploše 17600 km², žije v ní téměř jeden a půl miliónu obyvatel a je řízena z města Caen. Tvoří ji départementy Orne, Calvados a Manche. Historicky k Normandii přísluší také Normanské ostrovy (největší a nejznámější Jersey a Guernesey), které jsou dnes součástí Britského království. Lidé tu ale hovoří převážně francouzky a také styl života má blíže k tomu francouzskému. Normanďané jsou dodnes citliví na zmínky o historii, vědomí normanské nezávislosti a ponížené hrdosti v nich zřejmě zůstalo dosud.

Osídlení Normandie sahá do keltských dob. Stejně jako ostatní území ve Francii bylo i toto v letech 58 – 52 před n.l. násilně přičleněno k Římské říši. Z té doby také pochází většina dnešních jmen měst a oblastí jako například Pays de Caux, Lillebonne nebo Coutances. Někdy v 8.století přitáhli do kraje Normani, kmen Vikingů, který raboval, ničil a znásilňoval, zvláště pak plenil kláštery, aby ukořistil jejich bohatství. Válečníci se ale v kraji postupně usadili, s domorodci uzavřeli mír a budovali si tu trvalá panství. Paradoxně právě po nich se oblast jmenuje od té doby až dodnes Normandie.

V 10. století porazil normanského vůdce Rolla franský král Karel III., Rollo porážku uznal, nechal se pokřtít a Normandie se stala součástí Franské říše. To ji zaručilo dlouhých třista let prosperity. V 11. století začala výstavba velkých chrámů a katedrál, města jako Rouen či Caen byla rozšířena a opevněna. V roce 1066 dobyl vévoda Vilém Normanský Anglii a stal se jejím králem, postupem času se tak centrum normanské moci přesunulo do Anglie. Franská říše se snažila získat svůj vliv zpět, ale podařilo se jí to až na konci Stoleté války. V roce 1469 Ludvík XI. rozpustil svaz normandských vévodů a udělal z Normandie obyčejnou francouzskou provincii řízenou z Paříže.

Do novodobé historie se Normandie zapsala během 2. světové války, a to když se u jejích břehů 6. června 1944 vylodila spojenecká vojska. Připomínky této události jsou v kraji časté, čím blíže k pobřeží, tím je jich víc. Přesto jsou ale až zbytečně vyzdvihovány na úkor toho hezkého, co může Normandie turistům nabídnout. Málokdo ví, že jde o kraj středověkých architektonických památek, hradů a katedrál, kraj sadů a pastvin, jablečné pálenky známé celosvětově jako calvados nebo mírně alkoholického moštu cidre, a také sýru camembert, který je sice doma v celé Francii, ale jedině ten z Normandie je prý pravý!

Pálenka calvados je pro Normandii totéž jako šampaňské pro Champagne. V nespočetných sadech se rodí jablíčka sice malá a trpká, zato ideální pro výrobu moštu, ze kterého se destiluje výtečná jablkovice. Jmenuje se podle départementu, ve kterém poprvé spatřila světlo světa. Calvados se pije jako digestivum, ale uplatňuje se i v chutné a kaloricky bohaté normandské kuchyni.

Nejznámějším a současně turisty nejvyhledávanějším městem kraje je Rouen, správní středisko Horní Normandie. Dnes je významným říčním přístavem a městem s rychle se rozvíjejícím moderním průmyslem, do historie se zapsal jako místo, kde byla upálena Jana z Arku. Náměstí, někdejší tržiště, které tuto událost pamatuje, můžete navštívit i dnes, stále ho lemuje mnoho krásných hrázděných domů. Celkově bylo ale středověké centrum města těžce poškozeno ostřelováním během druhé světové války.

Od Rouenu se široká Seina klikatí dál k moři kolem pobořeného benediktinského kláštera z 11.století v Jumieges, s jedním s mnoha zdejších nádherných románských kostelů postavených prvními normanskými přistěhovalci. Poblíž leží trosky opatství Le Bec-Hellouin, odkud pocházeli hned tři arcibiskupové canterburští. V ústí Seiny do Atlantiku leží jeden z největších evropských přístavů Le Havre. Stále v něm končí několik transatlantických lodních linek, ale 80% provozu dnes obstarává doprava ropy a ropných produktů. Za války byl Le Havre zničen a pak znovu postaven, ovšem už ve velmi strohém stylu. Je to jediné velké francouzské město, jehož radnici nepřetržitě od války až do 90.let ovládali komunisté. Nedaleký Harfleur, město, kam Shakespeare umístil část děje svého Jindřicha V., se dnes utápí uprostřed průmyslových předměstí. To je také jeden ze symbolů současné Normandie – moderního průmyslu je tu více než jinde, hlavně automobilek a jaderných elektráren. V ústí Seiny jsou také obrovské rafinerie.

Ale abychom neopouštěli tento romantický kraj s představou siluet továren, vydejme se ještě na pobřeží Atlantského oceánu, které zdobí roztodivné vápencové útesy. Těsně u něj leží druhá nejnavštěvovanější turistická atrakce v celé Francii hned po Versailles. Je to  pozoruhodné opatství Mont-Saint-Michel, které se tyčí na žulovém ostrohu vybíhajícím do výšky 80 metrů nad mořem a s pevninou ho spojuje umělá hráz. S jeho siluetou před očima můžeme Normandii opustit, protože právě takovou – kouzelnou a romantickou  - bychom si ji měli zapamatovat.

Autor: Lucie Kaspříková

Předchozí článek z Francie:
Méty - zelené město ozářené „Boží lucernou“
Francouzská Polynésie - ráj na Zemi
Saint-Tropez - nejslavnější četnická stanice
Eiffelova věž - nezaměnitelný symbol Paříže

Článek byl zobrazen 11 728 krát.