Yungangské jeskyně
Severně od čínského hlavního města Pekingu se nachází atraktivní oblast Yungangských jeskyní, jež byly za dynastie Severní Wei v letech 453 – 494 našeho letopočtu vyhloubeny do pískovcového útesu. Jde o jeden z nejvěhlasnějších výtvorů buddhistického umění v Číně.
Na více než 51 tisících sochách jsou patrné helénské, perské, středoasijské a indické prvky. Takovou různorodost kultur má za následek Hedvábná stezka, po které se sem dostávalo mnoho vlivů. Jeskyně a okolní vytesané sochy vytvořila z pískovce armáda více než 40 000 pracovníků. Když se v roce 494 po Kristu přestěhovalo hlavní město z Datongu do Luoyangu, téměř veškeré práce v oblasti Yungangu utichly.
Jeskyně jsou významnou památkou buddhistického umění a zároveň místem uctívání a modliteb. Po mnoho staletí byly chráněny a doslova utajovány před zvědavci. Podařilo se zachovat 53 jeskyní, z čehož přístupných je 20. Velikost soch se pohybuje od 2 centimetrů do 17 metrů a jsou opatřeny anglickými popisky. Atraktivní jsou především jeskyně číslo 5, 6 a 20.
Sloh jednotlivých jeskyní je většinou jednoduchý a jedná se pouze o prázdné prostory vyplněné sochami. Některé jeskyně byly navrženy jako chrámy, po obvodu je obklopují dřevěné galerie a jsou ozdobeny mnoha tesanými reliéfy a sochami. V jeskyni číslo 5 se nachází nejvyšší socha a tou je 17 metrů vysoký Buddha. Dalšího Buddhu najdete v jeskyni číslo 20, která byla dříve zastíněna dřevěnou zástěnou. Jeskyni č. 12 zdobí hudebníci – milovníci tance a hudby. Barevné stěny jedinečným způsobem dokumentují vývoj hudebních nástrojů v tehdejší Číně. V jeskyni číslo 6 pak můžeme obdivovat reliéfy buddhistických legend, osa jejích stěn tvoří ústřední sloup. Stěny jeskyně číslo 2 obklopují ústřední pagodu spojující strop s podlahou. Sochy v této jeskyni byly lehce poškozeny povětrnostními vlivy.