Biot – výletní místo na jihu Francie
Biot je malebné městečko nedaleko Azurového pobřeží, které proslulo tradiční výrobou foukaného skla. Kromě slavných skláren návštěvníky láká také zachovalé středověké centrum, úzké kamenné uličky a muzeum malíře Fernanda Légera. Biot spojuje atmosféru staré Provence s řemeslnou tradicí, která zde žije dodnes.
Svými sklárnami a také krásným zachovalým centrem z 16. století se proslavilo jihofrancouzské městečko Biot. Je oblíbeným výletním místem dovolenkářů užívajících si nádherných pláží Azurového pobřeží. Ti alespoň na jeden den vymění přeplněné pláže, palmy, mořský vánek a azurové moře za poznání historie a francouzských tradic.
Ještě před rokem 1950 byl Biot nepříliš známou hrnčířskou vesnicí, v níž se usadil malíř Fernand Léger (1881 – 1955). Ještě před svou smrtí si jižně od vesnice zakoupil pozemek, na němž si chtěl vybudovat ateliér a vytvářet keramické sochy. Už to ale bohužel nestihnul a tak jeho manželka Nadia založila na tomto místě Musée National Fernand Léger, které je památkou na malířův život a dílo. Muzeum vystavuje většinu umělcových děl, od impresionistických prvotin až po velká a odvážná plátna z 20. a 30. let minulého století, která byla namalována ve stylu machine art. Celkem je v tomto biotském muzeu dnes k vidění 348 originálních Légerových prací, včetně mozaik, soch, olejomaleb a skic.
Až v roce 1956 se do městečka dostalo sklářství, které jej následně velmi proslavilo. Jako první byla pod starým městem postavena sklárna Verrerie de Biot. Tuto továrnu otevřel společně s jedním foukačem a jedním sklářským dělníkem francouzský hrnčíř a inženýr Eloi Monod. Jeho cílem bylo vzkřísit staré umění foukání skla v oblasti Provence a to se mu opravdu podařilo. Dnes má tato sklárna na 70 stálých zaměstnanců a zabývá se především výrobou skleněných předmětů z barevného skla, které je doplněno malými bublinkami. Těmto skleněným výrobkům se zde říká „verre à bulles“ a jsou v Biotu velmi populární.
Během návštěvy některé z místních skláren stojí za pozornost muži oblečení jen v krátkých kalhotách, jak vyfukují horké skleněné koule do těch nejúžasnějších tvarů. V místních obchodech si pak každý může zakoupit finální výrobek. Kdo by měl zájem, může se vydat do sklárny na placenou prohlídku s průvodcem a seznámit se s historií i současností biotského sklářství. V oblasti se kromě Verrerie de Biot nachází ještě několik menších skláren.
Turisticky velmi přitažlivá je také středověká čtvrť rozkládající se na kopci. Hlavní městskou „tepnou“ je ulice rue St.-Sébastien, která je lemována řadou obchůdků plných, jak jinak, než sklářských výrobků. Milovníci historie by si neměli nechat ujít prohlídku Musée d´Histoire et de Céramique Biotoises, v němž jsou vystaveny dávné kostýmy a nejrůznější domácí keramické nádobí, kterým se město v minulosti proslavilo. Ulice rue St.-Sébastien ústí na náměstí Place des Arcades, které je, jak je z názvu zřejmé, obklopeno lodžiemi. Autory těchto lodžií jsou Italové, kteří se v Biotu usadili po morové epidemii nazývané Černá smrt. Dominantou náměstí je však kostel, jehož interiér zdobí krásné oltářní obrazy od Louise Bréi a Giovanniho Canavesia.