Paříž klasická

Paříž klasická

Krví pokřtěná Marna proniká do Seiny, pařížská banlieu, périférique, Bercy, Národní knihovna … Seina si ještě ospale pohrává s chuchvalci mlhy, zelení mužíčci s košťaty přemýšlí nad probdělou nocí, kavárník ještě neví, zda už hodit stolečky ven… jen stará železná dáma pana Eiffela pyšně pohazujíc anténou vykazuje aktivitu.

„Zajeď k Panthéonu!“ Snad ani ne z obdivu k francouzským velikánům, ale ještě o chvíli protáhnout tu sladce ospalou ranní atmosféru. Hlídač parku odemyká bránu, kolem nás tiše proklouzne muž v kraťasech a triku a za ním půvabná mulatka, stařík, dva studenti - všichni běží polonazí, nevnímají okolí a my v teplých bundách prožíváme pocit provinění.

Z Lucemburských zahrad k Sorbonně, kolem římské vlčice a římských lázní do Latinské čtvrti. Kdy, za koho, proč - roky, osobnosti, události, Paříž, Řím, stopy po Češích, New York… a už hlavní viník - Seina. Věřím, že právě díky ní vznikla Paříž - podél ní se milovali, prali, báli, rodili Parisové, podle ní se kroutí pařížské ženy, jako ona nás osvěžuje francouzské víno, v jejích temných vodách vidíme snivé oči italské La Jocondy, jíž osud určil za svůj domov - Paříž.

Hovořit ve Francii o gotice? Nedá mi to a snad už po tisící vyprávím příběhy stavitelů, kocháme se opěrným systémem, vidím přízraky pod věžičkami a hrbatého Quasimoda s velkým srdcem plným bolesti. Od církve k zákonu, od Notre-Dame a Sainte Chapelle k Soudnímu dvoru, poté k Radnici a Centre Georges Pompidou. Hledáme podobnost starého s novým a přemýšlíme o kráse.

Paříž se mezitím probudila a my se necháme vlákat do jejích dalších osidel. Co tak zaběhnout na starou tržnici? Na jejím místě však nacházíme sice opět Břicho Paříže, ale už s novým nápaditým řešením. Škoda, že nám jaksi do srdce nevrůstá. Ale ten pocit si nesmíme nechat zakotvit v mozku, poodejdeme dále a mávají na nás další památky i nové stavby, které vyzařují ten správný esprit.

Hlad - příjemná restaurace s červenými markýzami, šibalské mrknutí číšníka na nejmladší z nás, a francouzský steak chutná ještě více. Teď chvíli klidu - běhat se nedá - co takhle na Seinu? Loď rozráží vodu, hladíme očima Louvre, Akademii Francoise, Bourbonský palác, Concorde…. Přistihnu se, že se mi chce spát. Postavím se a vidím zlaté plameny z newyorské Sochy svobody. Zavzpomínám a vím, že už je to více než 10 let, kdy sem přicházeli Pařížané i cizinci a pokladli celé náměstí květinami a hračkami na památku zde zahynulé Lady Diany.

Druhá lady, tentokrát železná, nad námi rozkročí nestoudně nohy a my, jedno žena či muž, zíráme do jejích útrob. Z čeho se nám to motá hlava?

No nic, další den raději za město, kde je snad svodů méně. Už i cesta je inspirativní - kamenné domy, okna s typickými francouzskými okenicemi, vysoké komíny, zahrádky. Pak předlouhatánský plot a zastavujeme před zámkem Versailles. Pýcha a pád, moudro a bláznovství, krása a ošklivost, bohatství a bída. Myslíte, že jste se hodně změnili, vy francouzští Ludvíci?

Chceme pohlazení a tak klidným krokem míříme do městečka Versailles přímo na tržnici - zážitek plný vůní, barev, chutí, i hmat a sluch si přijdou na své. Škoda, že už musíme zpátky do Paříže.

La Défense - jen se pohádejte, zda je to krásné či nikoliv! Okružní jízda Paříží napájená informačním kanálem - vlevo, vpravo, dopředu… Naštěstí vyskakujeme téměř za jízdy na Montmartru a za chvíli usedáme na schody pod Sacré Coeur. Jazz, rap, mim, herec, tanečník, zpěvák… kýveme se v rytmu a zapomínáme na bolavá záda a obroušené nohy. Malíři na Place du Tertre mají daleko k Toulouse-Lautrecovi, zato večeři by si s námi jmenovaný jistě rád dal - crepe salée a cidre - že nevíte, co to je? Tak to se nechte příjemně překvapit. Úzkými uličkami pádíme z kopce do busu a frrrr ještě obdivovat blikající Eiffelku.

Další den znovu Eiffelka - dnes Tě, dámo, zdoláme a rozhlédneme se po městě. Paříži sladká, sice nemáš naše červené střechy, ale i tak se nám moc líbíš. Vidíš Panthéon? Kde je Vítězný oblouk a kde La Défense? A co je tamhleto? Vojenská škola, Invalidovna s Napoleonem - a teď chceme každým po svém - já do Louvru, ty do d´Orsay, jak se dostanu do Marais? A co Vojenské či nové Etnografické muzeum?

Sejdeme se v šest u Starého záletníka. A co potom? Večeře, a jedeme domů. Paříž na sebe hází večerní šaty, rozsvěcí své šperky a poté, co naláká oběť, zněžní a rozevře svou žhavou náruč. A bientot, mon amour!

Poznávací zájezdy do Paříže pořádá CK Lada.

Autor: Lada Eidner

- PR článek -

CK Lada
Bulharská 54
541 01 Trutnov
499 819 018

cklada@lada-trutnov.cz
www.lada-trutnov.cz

Článek byl zobrazen 5 911 krát.