Francouzská Polynésie - ráj na Zemi

Francouzská Polynésie - ráj na Zemi

Z obrovské rozlohy vod Tichého oceánu vystupuje tu a tam ostrov, ostrůvek či souostroví, nahodile rozmístěné jako drobky spadlé na zem z nebeského trůnu bohů. Patří mezi ně i Francouzská Polynésie, všeobecně (a nepřesně) zvaná Tahiti, která jakoby v sobě skutečně měla něco z oné božskosti. Modré laguny, kokosové palmy, polonazí domorodci tančící kolem ohně v odvážných rituálech – alespoň tak si tuto oblast představujeme.

Francouzská Polynésie se rozkládá ve východní části Tichého oceánu na ploše zhruba čtyř miliónů čtverečních kilometrů, tedy asi jako celá Evropská unie, přičemž celková rozloha 118 ostrovů a atolů dosahuje sotva 4 000 km2 – což je jen asi 8x více než město Praha. Ani se nechce věřit, že se na tak odlehlá místa vůbec zatoulal člověk. A přece jsou ostrovy osídleny již po tisíce let.

Jedním z nejznámějších ostrovů Polynésie je bezesporu Bora Bora. Už jeho jméno voní exotikou a dalekými kraji a ačkoliv je tak vzdálený, není snad u nás člověka, který by jeho název někdy neslyšel. Říká se o něm dokonce, že je nejkrásnějším ostrovem na naší planetě a jeho laguna je „tak nádherná, že to nejde slovy popsat“.

Se svými 44 km2 patří v rámci seskupení Společenských ostrovů k těm větším. Evropané jej objevili roku 1722, kdy jeho břehy spatřil holandský mořeplavec Roggeveen. První průzkumníci v čele s Jamesem Cookem se tu však vylodili až v roce 1777. Bora Bora je stejně jako ostatní ostrovy od roku 1842 až dosud – i přes poměrně značnou míru autonomie - zámořským teritoriem Francie. Místní obyvatelé jsou proto občany Francouzské republiky.

Během 2. světové války tady měly vojenskou základnu USA, čehož důkazem je nejen zdejší letiště, ale i 7 dalekonosných děl, rozmístěných na různých místech ostrova. Dnes patří mezi jedny z oblíbených turistických cílů.

Skalnatý ostrov nabízí ostatně pro zvídavé návštěvníky více zajímavých míst. Jeho dominantu tvoří dva vrcholy vyhaslé sopky, z nichž ten vyšší, Mt. Otemanu, se tyčí do výšky 727 metrů n. m. Na oba dva je možno vylézt, ale doporučuje se vzít si s sebou místního průvodce. Výstup na každý z vrcholů trvá asi 2 hodiny (stejně tak zpátky) a je dosti náročný, avšak panoramatický výhled stojí za to.

Turisté se mohou vydat také k marae, rozvalinám kamenných staveb, kde před obrácením obyvatel ke křesťanství probíhaly společenské a náboženské rituály. Marae jsou dodnes posvátná a nikdo by si nedovolil na jejich místech stavět.

Kultura původních obyvatel byla dosti rozvinutá a struktura polynéské společnosti neodpovídala názorům o primitivních divoších, ani romantickým představám o pozemském ráji. Existovala zda několikastupňová hierarchie s jasně danými vztahy a vazbami. Nejvyšší vrstvou byli „Arii“, panovníci, kteří ovládali ostrov a jejichž postavení přecházelo na nejstaršího syna. Věřilo se, že panovník má svůj původ a tím i moc v přímé linii od bohů a že je obdařen neobvyklými přírodními silami.

Ačkoliv Polynésané skutečně jsou velmi pohostinní a jejich mravy se mohou zdát z evropského pohledu uvolněné, vždy také byli neohroženými válečníky. Dříve bývaly války mezi kmeny zcela běžné a ani Bora Bora nebyla výjimkou. Zdejší domorodci podnikali válečné výpravy zejména proti svému tradičnímu soupeři na ostrově Raitatea. Dnešní kultura původních obyvatel tvoří zvláštní směs křesťanství s tradičními vlivy.

Bora Bora sice možná v posledních letech trochu trpí množstvím turistů, ale stále zůstává nádhernou výspou a - alespoň na pohled - zhmotněním představ o ráji na Zemi.

Autor: Michal Hamšík

Předchozí článek z Francie:
Saint-Tropez - nejslavnější četnická stanice
Eiffelova věž - nezaměnitelný symbol Paříže

Článek byl zobrazen 10 652 krát.