Tour de France - 3 500 km autem

Tour de France - 3 500 km autem

SOUTĚŽNÍ ČLÁNEK - Jmenuji se Denisa. Cestování je pro mě jako droga, kterou si musím jednou, dvakrát ročně dopřát. Ráda bych se s vámi podělila o pár zážitků z letošní cesty do a po Francii, jejímž plánováním jsem si krátila nekonečně dlouhou zimu. Nejedná se totiž o klasickou dovolenou.

Takovou si člověk zaplatí u CK. Sedne do éra, tráví 7 dní válením u moře jako Physeter catodon a přežíráním se v jídelně (ti šťastnější s režimem all - inclusive), popř. léčením průjmu (ti méně šťastní v Egyptě). Já to mám jinak. Pro mne je jasná volba cesta autem. Můžete měnit plány na každém odpočívadle, vybírat si výlety podle počasí a nejste nuceni se podřídit autoritě řidiče autobusu, který jediný má právo rozhodnout, bude-li či nebude se čůrat. Aby mi nebylo samotné smutno, beru s sebou podpůrný team ve složení: manžel, syn 7 a dcera 17. 

20. 6.2013. Budík nás tahá ve 2h ráno z postele. Dcera naposledy zkontroluje sociální sítě, syn přepočítá plyšáky a manžel se popadesáté zeptá, zdali jsem zabalila vše. Auto praská ve švech, ale i kdybych měla jet připoutaná ke střeše, pojedu vstříc své nemoci jménem Svět. Tou jsem se nakazila již při narození ve znamení blíženců. O nich je známo, jak moc jsou cestováním infikováni.

Před s sebou máme jen 438km do Hopfgarten im Brixental v Rakousku, kde máme zajištěné první ubytování. Cesta ubíhá svižně, děti dospávají ranní šok, zatím co já, si mohu v klidu vyslechnout manželovu přednášku na téma: vliv plynulé jízdy na spotřebu pohonných hmot. Ve chvíli kdy odbíjí osmá hodina, už na nás, jako na zjevení kouká milá recepční a majitelka v jednom balení. Připravená zraňující slova o nástupu až ve 14h, vzdává ve chvíli, kdy zjistí, že mi je dnes „krásných“ 40 let. Upřímně ji potěšilo, jak moc touto informací přispěla k „ochrnutí“ manželovo obličejových částí. Jako vždy zapomněl, ale odpouštím mu.  

Osmdesát metrů čtverečních na jednu noc vypadá dokonale, stejně jako mé první foto obědvajícího pavouka neznámého řádu, kterého máme nejspíš k apartmánu grátis. Naštěstí s námi sdílí jen dlouhý balkón a dcera má tak spoustu prostoru na to, aby ho obešla. První výlet podnikáme na doporučení, lanovkou na Hochsoll 1150m. Neuvěřitelná panoramata, zážitková 3,5km dlouhá trasa pro děti ve vodním parku Hexenwasser a několik restaurací zajistí, že si tu každý najdeme to své. Já usedám do té první, nastavuji své bílé tělo ultrafialovému záření a popíjím skvělého Rádlera. Snad jen ty tyrolské letní šlágry o sluníčku a pěkném Helmutovi, by si mohli odpustit.

Po snídani upalujeme (plynule, samozřejmě) dalších 317km směrem Lago di Garda - Bardolino. Stavíme se jako obvykle u Bolzana na pumpě a objednáváme tu správně malou, infarkt přinášející, kávu. Vychutnáváme si jí venku v přítomnosti vrabčáků, kteří jsou zde drzí víc, než bývaly veverky ve Františkových Lázních za časů mého mládí. Po krátkém v našem případě zřejmě povinném bloudění objevíme náš Camping Cisano. Na recepci dostáváme pásky na ruku jako zvířata v zoo. Řádně označeni se pokoušíme dostat ke svému bungalovu. Navzdory vydatné pomoci podrobné mapky campu se nám to daří až po dlouhé době (kdo tvrdí že se muži vyznají v mapách?). Máme tu na výběr dokonce několik bazénů, které však k našemu zděšení mají jedno společné-povinnou koupací čepici! Odmítám vypadat jako Dáda Patrasová v seriálu Návštěvníci a vyrážím k jezeru (manžel a jeho holá hlava zůstávají). Koupel je osvěžující, avšak zdejší labutě o mne jeví natolik nemístný zájem, že po hodině vyklízím pozice směrem k místnímu baru a cestou sbírám zbytek rodiny. Konečně nastala chvíle pro objednání námi tolik milované, devět měsíců vzpomínané italské pizzy a lahodného moku Birra Moretti. Jedno, druhé, třetí…. Asi půjdeme spát.

Vstáváme s cikádami opravdu brzy a mokrý jako neždímané prádlo nás napadá společná myšlenka: bazén a bez čepice! Povedlo se… Štelujeme Terezu (navigaci) na dalších 438km, směr Francie – Roquebrune Cap Martin. Nejdříve však alespoň na moment stavíme ve městě Peschiera, které mělo dříve velký vojenský význam, což dokládá i rozsáhlá pevnost na řece Mincio.

Poté cestou nastává klasika: oblíbené Autogrilly, neoblíbené mýtnice, zácpy atd. Musím přiznat, že tato cesta zdaleka nebyla tak úchvatná jako ta loňská, Kalábrijská. Největší zdržení nás potkává na platidlech před francouzskou hranicí. Do Roqeuebrune dorážíme kolem 16h,avšak vidina koupání v moři se mi pomalu rozplývá, když kolem 17h stále ještě bloudíme v úzkých ulicích. Manžel prostě odmítá uvěřit Tereze a odbočit o 18O stupňů vpravo dolů do uzoučké uličky. Nakonec to vzdává a za mumlání čehosi o v půli zlomeném autě odbočuje. Po několika sprostých slovech a tuším i nějaké té žádosti k bohu (od kdy je věřící?) se opravdu dostáváme před hotel. Že hotel disponuje podzemní garáží, přístupnou pouze úzkým auto výtahem jsem mu z taktických důvodů zatajila. Na recepci se dovídáme, že první věc, kterou musíme v našem apartmánu udělat, není obléknout plavky a jít k moři ale kontrola seznamu! Ta dobrá žena nám podala list popsaný francouzskými slovíčky a cílem naší mise bylo zjistit, zdali se tam uvedené věci skutečně vyskytují. Než se nám za pomoci slovníku podařilo seznamem prokousat, došlo ke dvěma zásadním věcem: Zaprvé, bylo pozdě na koupání, zadruhé získali jsme dostatečné znalosti jazyka v oblasti domácích potřeb. Usínáme…

Terasu máme prostornou, téměř ideální až na výhled, který cloní jakési neidentifikovatelné rostliny, o jejichž zmizení se však časem postaral místní zahradník. Konečně vidíme na moře! Schodů k němu vede cca 250. Dolů paráda, nahoru mě drží jen vidina vymakaných nožek. Le Golfe Bleu, neboli Modrá zátoka je malá, ale pěkná. Za celý pobyt jsme zde nezažili pláž přeplněnou, opravdu jen pár místních. Žádní Češi, stejně jako žádná promenáda, bar, restaurace. Nic. Představa, že tu máme strávit 6 dní, mě začíná děsit. Takové detaily si ale nevygooglujete. 

Naštěstí moc dobře víme, že z každé strany máme v pěším i autobusovém dosahu krásná města jako Menton, nebo Monaco. Kupujeme tři jízdenky za tři eura, malej se nepočítá, nebo nám řidič nabízí také celodenní jízdné za neskutečné tři eura za osobu. Abych Vás uvedla do obrazu: bus jezdí permanentně každých 10min. Z Mentonu až do Nice a obráceně. Auto jsme tedy nechali na pospas skále a pyšně jsme chodili nakupovat do Monaca, nebo jen na procházku a povečeřet jsme si zašli do Mentonu. 

Auto jsme vytáhli až v den určený pro návštěvu Marinelandu v Antibes. Jen co se nám podařilo vymotat se z Monaca, zjevila se první automatická mýtnice. O tom, že máme zaplatit dvě eura, nebylo pochyb, ale nad tím kam mince vložit jsme vedli dlouhou debatu. K vyřešení problému přispěl až domorodec, který nám ukázal obrovský koš (podobný tomu na basketbal), jenž se nacházel zhruba na úrovni zadní části auta. Koho by napadlo, že do něj nepatří míč, ale pouhý dvě eura!. Tohle vás pak čeká už v každém městě. Bez těch drobných, se v této části Francie na dálnici prostě neobejdete. 

Opět s malým nechtěným odbočením, přijíždíme na správné místo, parkujeme a běžíme k pokladně. Vstupné činí 160 euro (trochu moc na to, že chceme kosatky jen vidět a ne je koupit). Pravda je, že po jejich nebo delfíní show, zůstanete v němém, nechápavém úžasu ještě dlouhou dobu. I když zastávám názor, že tohle stvoření, patří do moře, byl to jedinečný zážitek. 

Šest dní s výlety utekl jako voda a je na čase si splnit další cestovatelský sen: Carcassonne. Máme na těch 496 km celou noc, takže ručičku tachometru nastavujeme na 80km/h. Vyjíždíme brzy záměrně proto, abychom se dostali do pohádkové pevnosti zároveň s vycházejícím sluncem. Při přípravách jsem se totiž dočetla, že vám malinko můžou zkazit radost davy turistů. Tímto jsme se řídili už loni při návštěvě Pompejí a musím uznat, že být sám v Pompejích váš zážitek jen umocní! 

Stavíme brzy, na první pumpě za Antibes, pro doplnění paliva, abychom tak nemuseli činit později se spícími dětmi. Natankovat však není tak snadné-žádný ze stojanů nefunguje. Personál je komplet odkudsi z rovníkové Afriky a rezolutně odmítá vydat benzín, dokud nezíská něco do zástavy. Zapůjčím tedy náčelníkovi kmene občanský průkaz a on mi na oplátku dovolí natankovat. 

Kolem čtvrté hodiny ranní stavíme u Narbonne, kde na chvíli zavíráme unavené oči. Probouzí nás až Holandský turista, který se snaží z pěti metrů házet plechovky do koše. Poděkujeme mu, dáme rychlou kávu a uháníme k hradu. Parkujeme přímo pod pevností, na prázdném parkovišti, takže jsme tu první a máme možnost prohlédnout si pevnost dříve, než tu pro samé Japonce nebude kam šlápnout. Parkovné je hodinu zdarma, nebo 5 euro na celý den. Google pravil, že pevnost se svými 3 km dlouhými hradbami připomíná filmovou kulisu a nám nezbývá než souhlasit.

Vstupujeme hlavní bránou (dříve padací most) a rázem se přenášíme v čase o tisíc let zpátky. Vše až na pár hospůdek je zatím zavřené a tak je dost času usednout ke snídani ve francouzském stylu. Hned u vchodu mě zaráží pohled na vystavené pečivo obřích rozměrů, které připomíná až atrapy. Nutí mě to ptát se sama sebe, jestli v naší pekárně se pečivo vždy srazí, nebo opravdu tak šetří. Dle očekávání se ještě teplé croassainty dětem nedaří sníst celé. O něco později se vydáváme k prvním hradbám, ze kterých je vážně božský výhled. Neuvěřitelná výška, až máte pocit, že se přistávajících letadel (na letiště Salvaza Airport cca 7km), můžete dotknout.

Při procházení pevností obdivujeme opravdu každý kousek. Jsou tu nádherná zákoutí, uličky, domky, hotýlky a samozřejmě i obchůdky. Nahlédnutí do jednoho z nich mi přivádí oční kolaps a myslím, že i zbytku rodiny. Proto drze zapínám foťák, ale nejdříve se radši zeptám, protože jsem už viděla pár výloh, na kterých je cedule se zákazem focení. Ale většinou šlo o umění. Zde tedy také, ale už se jedná o sladké umění. Přichází prodavač, který mě má od pozdravu přečtenou a nabádá mě k ochutnávce místního tureckého medu. Neodolám, tasím 7 euro za 10dkg. Ve druhém obchůdku nás lákají na čokolády, v dalším na bonbóny a v posledním na sušenky. Úspěšně již odoláváme, jinak by se celkový rozpočet snížil natolik, že bychom mohli odjet rovnou domů. Shlédli jsme určitě to nejdůležitější (kromě Muzea inkvizice), pevnost v pevnosti Chateau Comtal obehnanou vodním příkopem (dnes už bez vody), nádhernou románsko-gotickou katedrálu z 11. století a divadlo pod širým nebem. Nezbývá než říct jak velké je štěstí, že se našlo v 19. století pár významných lidí, kteří zabránili demolici této pevnosti. Loučíme se neradi, ale ještě nás čeká prohlídka města Carcassonne, kde se dá z nového mostu krásně vyfotit „celá“ pevnost. 

Foto: uličky v Carcassonne

Další pastvou nejen pro oči je místní (nebojím se říct luxusní), vyhlášená čokoládovna a cukrárna s vlastní výrobou, Bimas. Musíme ochutnat, ale je to nadlidský výkon vybrat! Každý zákusek je originální co se náplně i výzdoby týče. Přichází na řadu známé „enyky benyky kliky bé, ábr fábr domine“. Chuťové pohárky zažívají sladké vítězství, protože tohle jen těžko něco překoná…

Na věži odbíjí třetí hodinu odpolední a tak je nejvyšší čas vyrazit do 117 km vzdáleného Canet Plage na schůzku s Isou, od které jsme si přes internet pronajali byt. Paní je milá, stále se usmívá a spoustu nám toho Francouzsky povídá - my se také usmíváme, souhlasně kýveme, ale vůbec jí nerozumíme. Byt je podle naších představ, terasa je obrovská a jachty domorodců kotví 2 metry od nás-prostě pohoda. Nejdříve jsme vyrazili zkontrolovat jestli má ta jejich pláž opravdu 9 km jak píšou v průvodci nebo ne. 

Zjistili jsme tedy, že pláž se táhne směrem na jih k Saint Cyprien a na sever k Sainte-Marie-la-Mer. Některé části pláže si dokonce vysloužili Modrou Evropy a co se týče šířky, ta svých 100m určitě má. Podél pláží vede promenáda, od přístavu až k jižní části Canet, kde jsme trávili příjemné čtyři večery u večeře, pozorováním umělců nebo na různých atrakcích. Stánek vedle stánku nabízel k prodeji opravdu zajímavé věci. Dokonce i živé! Nám k srdci přirostl ráček poustevníček, který od nás dostal jméno Alfons. Bylo k němu na výběr několik ulit plus zdarma akvárko.  Jenže jsme to odkládali na poslední den, kdy pršelo a stánek i s Alfonsem byl pryč. Taky jsme navštívili akvárium, kde se nám ze všech nejvíc líbila Latimérie Podivná, naložená v lihu, která zapomněla vyhynout spolu s dinosaury. Neodmyslitelně sem patří přilehlé, slané jezero Canet, které je domovem růžových plameňáků (my jsme neviděli ani jednoho) a jiných vzácných živočichů. Jako bonus jsou tu staré rybářské chatrče, které se stali magnetem pro můj foťák. 

Jako zajímavost chci ještě uvést, že při návštěvě restaurace Hollywood se od majitele dozvídáme, že je to zde prý nejlacinější kraj Francie. Z nedostatku informací mu tedy věříme a při každém placení si opakujeme, že to mohlo být dražší. Ačkoli musíme uznat, že například benzín tu stojí jen o 4kč víc než u nás. Obědvali jsme nejčastěji přímo na pláži, kde o restaurace v písku není nouze, a ceny jsou snesitelné. Hlavně mají velkou výhodu. Než Vám přinesou objednané jídlo, můžete se zchladit v moři. O věci se tu bát nemusíte, stejně jako když si odhodíte horní díl plavek. Oproti Itálii s tím tady nemají žádný problém. Konečně nevypadám jako tučňák!

Těžko lze tohle místo shrnout do jedné věty. Našli jsme si tady malý kus ráje, kam bychom se jednou moc rádi vrátili. Jak se znám, budu od dalšího dne potají spřádat sítě.

V 5h ráno zamykáme byt, klíče házíme do schránky a neradi míříme k domovu. Cestou máme ještě zamluvený nocleh v Autunu, vzdáleném 637km . Po krátké přestávce na oběd, kde si před Lyonem jsme na místě. Náš pan domácí Philippe nám u hruškovice poskytne zevrubný výklad o svém městě a takto poučeni vyrážíme na prohlídku. Autun je starobylé město založené už Římany, takže o památky není nouze. Rozhodně nejvíce zapůsobila katedrála Svatého Lazara, kterou dávní stavitelé začali ve slohu románském a dokončili v ranně gotickém, což jen dokazuje, jak pokrokoví lidé zde žili. Povečeříme tedy stylově v restauraci ´Le Lutrin, která leží přímo v jejím stínu. Jídlo je vynikající, ceny mírné a pozorná obsluha nás jako vždy považuje za turisty z Ruské federace. Ráno se u snídaně seznamujeme s ostatními spolunocležníky, kteří nám rádi převypráví polovinu svého života v deseti minutách. Pak už zbývá jen se rozloučit a vyrazit posledních 890km k domovu kde nás čeká zapojení do pracovního procesu…Při té představě ještě odbočíme do 30km vzdáleného Mazenay, kde za zbylá eura, nakoupím dostatečné množství různých kvalitních vín ze Saint Sernin du Plain. A teď už tedy definitivně: Á la prochaine, France!

Autor: Denisa Šlézová

Fotogalerie

Alfons 

Autun 

Báječné víno ze Saint Sernin du Plain 

Bardolino 

 

Bimas 

Bimas 

Bimas 

bungalov 

 

Carcassonne 

Carcassonne 

Casino de Monte-Carlo 

cestou pro víno 

 

croassaint 

Domek z 15.století Le Grand Tripot 

dům jako z pohádky ve městě Autun 

Hlavní monacký přístav se nachází ve čtvrti La Condamine 

 

Hlavní vchod do Carcassonne 

hostinec Le Lutrin 

Hradní stráž 

Kašna se zrcadlovou koulí naproti Casínu 

 

Katedrála sv.Lazara 

Katedrála Sv.Lazara 

Katedrála 

kdysi římský chrám 

 

Knížecí palác 

Lodě u slaného jezera Canet 

Maribeland 

Menton 

 

Menton 

Menton 

místní umělec  

místní umělec malující obraz sprejem 

 

na chodníku v Bardolino 

Na procházce v RCM 

naše ubytování 

neskutečně široká pláž 

 

Place des Moulins 

pláž s promenádou 

Pohled na Monaco od knížecího paláce 

Pohled na Monaco od Roquebrune 

 

Pohled z lanovky 

potápka roháč v Peschiera 

poznávací náramek 

pozůstatky římského divadla 

 

Racek v menton 

Racek v Monaco 

ranní pohled z terasy 

RCM 

 

Residece Le Golfe Bleu 

Roquebrune Cap Martin 

Roquebrune Cap Martin 

rybářská chatrč 

 

rybářské chatrče u jezera 

slané jezero Canet 

stánek s pečivem 

Stará část Monaco Ville 

 

uličky v Carcassonne 

v Bimas 

v Carcassonne 

v Monaco 

 

ve městě 

ve městě 

večerní pohled z terasy 

Vojenská škola, kde studoval např. Napoleon I 

 

Výborný francouzský slaný koláč 

výtečná pizza 

západ slunce v Canet 

další fotografie

Hlavní partner soutěže

CK TILIA
Specialista na poznávací zájezdy do Izraele a Jordánska a na léčebné a relaxační pobyty u Mrtvého a Rudého moře. Okruhy po nejzajímavějších místech biblické země, po stopách legend, zázraků, záhad a tajemna. Zajištění letenek, transferů a ubytování v Izraeli. Dále taky poznávací okruhy na Srí Lance a v Maroku. CK Tilia nabízí i pronájem obytných motorových lodí na více než dvaceti základnách v západní a jižní Evropě. Plavby po kanálech a řekách ve Francii a Itálii. Loď si řídíte sami.

Další partneři

Restaurace a penzion Angusfarm

Článek byl zobrazen 9 815 krát.