Výšlap na Mont Blanc - 4810 m n. m.

Výšlap na Mont Blanc - 4810 m n. m.

Cesta na vrchol nejvyšší hory Evropy Mont Blanc začala 4. 7. 2008.

Odjezd z Ostravy přes Německo, Rakousko, Švýcarsko, Francii. Francouzské středisko Chamonix nás vítá deštěm, projíždíme do Les Houches, kde v kempu stavíme stany. Druhý den nás opět vítá déšť a není tomu ani jinak ani 3. den.

Začínáme být lehce nervózní, a proto vyrážíme do informačního centra, kde na internetu zjišťujeme předpověď počasí. Vypadá to slibně. A opravdu další den ráno balíme plnou polní a vyrážíme k lanovce. Lanovka nás vyvezla k chatě Bellevue  (1790 m n. m.), kde na nás čeká tramvaj du Mont Blanc.

Z lanovky se nám nabízejí krásné výhledy na ledovec Glacier de Bionmasary a následně  Aiguille de Bionnassary. A dojíždíme ke konečné stanice Nid d Aigle (2372 m. n. m.). Zde nás nemile informují o zákazu stanování v okolí chaty Geuter, naše 2. štace aklimatizování.

S těžkými bágly na zádech se vydáváme vzhůru po kamenitém svahu. Čeká nás 2 500 výškových metrů. Cesta je velmi příjemná, společnost nám dělají kamzíci v překvapivě bezprostřední blízkosti . Ve výšce 2700 m n. m., procházíme kolem chaty Bonaque Forestiere, která nabízí útočiště při nevlídném počasí či jen tak pro nabrání sil.

Objevují se první známky sněhu. Pokračujeme podél ledovce a šplháme asi do 3 100 m n. m.
Přecházíme ledovec a jsme v první štaci. Stavíme stan, přivlékáme vrstvy oblečení a kocháme se neskutečnou krásou.

Po první velmi studené noci se oddáváme alpskému sluníčku a nespouštíme prst ze spouště.
Kocháme se okolím a nabíráme energii pro noční výstup. Hukot padajících lavin na protější stěně je něco překvapujícího a silného. Na stěně pod chatou Geutr se občas převalí spršky kamínků a kamenů, při myšlenkách, že jiné cesty není, jsme trochu nervózní.

V noci kolem 1. hodiny nasazujeme mačky a s nádobíčkem vyrážíme. Na začátku přecházíme kolmý svah na druhou stranu skály, právě ten úsek, ve kterém nejvíce prolétávají kameny. V rychlém tempu se po jednom snažíme obezřetně projít na konec tohoto kuloáru. Cesta nahoru vyžadovala kondičku, čekalo nás 450 metrů, pilíř, choďák, místy lehké lezení. Nahoru jsme šli každý dle své chuti a tempa - sraz na chatě Geuter. Po cestě nahoru občas přiletěl nějaký ten kamínek od světlušek pochodujících před námi. Příjemná, vysilující cesta. Po nějakém čase se slézáme, doplňujeme energii, odpočíváme…

Ještě se kocháme výhledy do údolí a připínáme mačky, navazujeme se a taky loučíme s těmi, kteří už dál nepokračují a jsou u svého cíle. Vypadá to jako nevinná lyžařská louka, po chvíli je to nekonečná cesta, která končí 4 200 m n. m., a to už je docela makačka.

Tempo se dost zpomaluje na vrcholu Dome du Gouter (4304 m), u některých přichází bolest hlavy a svírání v hrudi. Opět se trháme a loučíme. Chybělo 600 výškových metrů, ale pro některé už nezdolatelné. Následuje chata Vallot (4 362) proslulá špínou, ale pro mnohé útočiště.

Začíná tzv. ,,hard core“ - vlevo krutý svah směr Francie, vpravo Itálie a pořád výš a výš. Oddychové intervaly jsou čím dál tím častější. Asi 200 metrů pod vrcholem příchozí chuť to vzdát, síla vůle však vítězí, otevírá se výhled a výš už to nejde. Vrchol nad Alpami a nad celou Evropou - 4810 m n. m.!

Pro všechny zúčastněné, ať už pro ty, kterým „Pan Mont Blanc“ dovolil vylézt či nikoli to byly nádherné zážitky, které zůstanou na dlouho v paměti. A co dodat na závěr? Jsou to pocity, které spousta lidí velmi dobře zná a ty nejdou popsat, ty se musí zažít. A my je budeme zase prožívat a zažívat, ale už zase na zcela jiném kopečku - možná níž, možná výš. Všem, kteří se chystají na ,,normálku Mont Blanc“ přejeme hodně úspěchů!

Autor: Pavlína Sokolová

Článek byl zobrazen 6 426 krát.