Divokými Pyrenejemi

Divokými Pyrenejemi

Hranice mezi Španělskem a Francií je tvořena nádherným, ale zároveň někdy i nebezpečným masivem Pyrenejí. Najdete tu skalnaté rozeklané vrcholy s jazyky věčného sněhu, zalesněné hřebeny, suťová pole i hluboká údolí, to vše zkrášleno divokými řekami a potoky i průzračnými jezery.

Na španělské straně pohoří se rozkládá také jediný národní park v Katalánsku (a jeden z dvanácti ve Španělsku), zvaný Aigüestortes i Estany de Sant Maurici National Park, nebo v katalánštině Parc Nacional dAigüestortes i Estany de Sant Maurici. Byl založen roku 1955. Samotný park má plochu 141 km2, dalších 267 km2 zabírá okolní ochranné pásmo.

Autor: raul2010

Kýčovitě krásná vysokohorská oblast je velmi členitá a za svůj vznik vděčí z velké části poslední době ledové. Leží ve výškách zhruba 1 600 až 3 000 metrů s nejvyšším vrcholem Besiberri Sud tyčícím se do 3 017 m n.m. Důležitým krajinotvorným prvkem v parku je voda – kromě téměř 200 jezer různého původu tu prýští nespočet pramenů a zurčí velké množství vodních toků a vodopádů. To ostatně dalo parku i jeho pro Čechy poněkud krkolomný název. Aigüestortes je jméno náhorní planiny a znamená „bouřlivé vody“, St. Maurici se jmenuje jedno z významných jezer. Vzhledem k výškovému rozložení do čtyř různých vegetačních pásem je zde velmi různorodé rostlinstvo, zahrnující i horské lesy různého složení a mnoho vzácných druhů květin. Dosti pestré je rovněž složení fauny, kde nechybí pyrenejský kamzík, svišť, hranostaj, divoký kanec či srnec a velké množství různých ptáků, včetně např. sýce rousného supa bělohlavého, orlosupa bradatého nebo orla skalního.

Autor: Fernando Fornieles

Park má pro turisty připraveny značené trasy a při jeho návštěvě je snad samozřejmé, že je nutno dodržovat všechna pravidla pro ochranu přírody. Přístup je možný pouze pěšky a částečně také na kole, kempovat můžete pouze na vyhrazených místech. Zvláštností parku je to, že jeho část je přístupná i tělesně postiženým upoutaným na invalidní vozík. Bylo toho dosaženo vybudováním dřevěných chodníků a lávek. Otevřeno je po celý rok, v zimě je ovšem třeba počítat se sněhem. Navíc je nutné si vždy uvědomit, že horské prostředí může být zrádné. I když jsou Pyreneje na slunném jihu, nejsou tu výjimkou bouře, prudký déšť či mlha, nemluvě o možnosti zabloudění a vyčerpání, v horším případě i zranění.

Autor: Jordi Masague

Při zachování přiměřené míry opatrnosti však národní park Aigüestortes i Estany de Sant Maurici určitě přinese jen příjemné zážitky. Jestliže nebudete při poznávání Pyrenejí chtít zůstat jen u přírody, nedaleko – hned u hranice parku - se nabízí možnost návštěvy Vall de Boí (Valle de Bohí). V tomto úzké údolí stojí devět ranně románských kostelů z 11. a 12. století, což z něj činí místo světové výjimečnosti. Význam údolí byl podtržen jeho zapsáním na seznam světového dědictví UNESCO v roce 2000. Kromě toho se ve Vall de Boí nachází také nejvýše položené lyžařské středisko v Pyrenejích zvané Boí Taüll (2 750 m n.m.). Kromě zimního lyžování se tu v jiných ročních obdobích můžete věnovat raftingu, canyoningu, jízdě na koni nebo na čtyřkolkách. Boí Taüll je rovněž vhodnou základnou právě pro návštěvu parku Aigüestortes i Estany de Sant Maurici.

Autor: Michal Hamšík

Článek byl zobrazen 8 730 krát.