Louvre - Domov Mony Lisy

Louvre - Domov Mony Lisy

Louvre je největším palácovým komplexem na světě, nezvýznamnější veřejnou budovou v Paříži a jednou z nejbohatších a nejnavštěvovanějších obrazáren světa. Většina současníků si ho představí jako velkou skleněnou pyramidu, ta je jeho součástí ale teprve krátce a je pouze vchodem do impozantního muzea.

Louvre [lúvr] je jednou z dominant hlavního francouzského města Paříže. Leží na pravém břehu řeky Seiny, mezi ulicí Rivoli a známým náměstím Place de la Concorde, které je nepřehlédnutelné díky vztyčenému luxorskému obelisku. Budova je památná nejen svým původem a svou architekturou, ale zejména vzácnými uměleckými sbírkami, které obsahuje. Společně s dalšími památkami na břehu Seiny je pod ochranou světového kulturního dědictví UNESCO.

Život Louvru je dlouhý a bohatý. Své jméno získal už někdy ve 13.století, kdy na jeho místě stával lovecký zámeček ukrytý v lese zvaném Loupara či Louverie. Největší palácový komplex na světě vznikal po celá staletí. Původní pevnost nechal vybudovat Filip August, a její základy dnes najdete pod nádvořím Cour careé. Ve 14. st. byl hrad dočasně proměnen v rezidenci Karla V., roku 1546 založil František I. nový palác, který následně rozšiřovali další panovníci. Za vlády Jindřicha II. se prací ujal stavitel Pierre Lescot. Vdova po Jindřichovi, Kateřina Medicejská, rozšířila budovu o křídlo, na jehož místě dnes stojí Galerie Apollon, a také nechala v blízkosti Louvru postavit palác Touilleries. Ten byl později s Louvrem spojen třemi galeriemi. Za Jindřicha IV. (1589 – 1610) pracovali na dalších částech paláce stavitelé Thibauld a Louis Métézeau, pak Baptiste a Jacques Androuet Du Cerceau. Ludvík XIV. uložil roku 1623 významnému staviteli Lemercierovi, aby dokončil některé části, které začal budovat Lescot, čímž byl původní plán stavby značně rozšířen. Od roku 1660 vedl stavební práce dvorní architekt Ludvíka XV. Le Vau, za něj vznikla východní fasáda.

V letech 1680 - 1750 byl Louvre opuštěný a chátral, dokonce se uvažovalo o demolici jeho nejstarších částí. Obrat nastal až za císaře Napoleona. Na památku svého vítězství nad Rakouskem nechal v roce 1806 vytvořit Vítězný oblouk, který stojí na Place de Carrousel mezi Louvrem a Touilleries. Brána L´Arc de Triomphe du Carrousel se od té slavnější na Champs Élysées liší jen o něco meší výškou a koňským čtyřspřežím nahoře. Napoleon započal rozsáhlou rekonstrukci celého objektu, ve které pokračovali i jeho následníci až do doby Napoleona III., kdy byl Louvre fakticky dostavěn. U konečných prací, které proběhly v letech 1852 – 1857 jsou podepsáni stavitelé Lefuel a Visconti.

Na přelomu 80. a 90.let minulého století vyrostla na nádvoří Louvru skleněná pyramida, která skrývá rozšířený vchod do muzea. Projektoval ji americký architekt čínského původu I. M. Pei a schválil tehdejší pezident F. Mitterrand. V době svého vzniku byla 21 metrů vysoká Pyramide Pompidou snad nejkontroverznější z moderních budov Paříže. Zatímco turisty přitahuje jako magnet a mnozí do Louvru zamíří jen proto, aby ji viděli, pro mnoho Pařížanů je stále trnem v oku, neboť příliš kontrastuje se svým klasickým okolím. Pyramida, která je dnes jediným veřejným vchodem Louvru, osvětluje prostor pod Napoleonovým nádvořím. V něm vznikla souběžně se skleněnou pyramidou hala se službami pro návštěvníky. Jsou tu informační a dokumentační střediska, průvodci, knihovna, prodejna uměleckých děl, restaurace a snack bar a auditorium.

Vznik muzea v Louvru spadá do roku 1793. Bylo to během Velké francouzské revoluce, kdy konvent rozhodl, aby byly umělecké poklady ukryté v sídle francouzských králů zpřístupněny veřejnosti. Počátky obrazových sbírek se datují do 16. století. Tehdy byl francouzským králem uměnímilovný František I., který na svůj dvůr povolal mimo jiných Leonarda da Vinci a získal tři jeho díla - Jana Křtitele, Svatou Annu Samotřetí a Monu Lisu, která dodnes patří k nejcennějším pokladům muzea. (František I. položil také základy samotné budovy, když nechal na místě loveckého zámečku „louverie“ postavit nový, okázalejší zámek).

Královské sbírky rostly v 17. století péčí kardinála Richelieu, Mazarina a Ludvíka XIV. Za Ludvíka XVI. byly doplněny chybějící školy a období, do Louvru byla přemístěna nejrůznější díla, roztroušená po královských zámcích, kostelích a klášterech. Sbírky mapovaly vývoj světového malířství, což nahrálo revolucionářům, aby ve „znárodněném“ Louvru otevřeli roku 1793 oficiálně „Museé National du Louvre“. Velké zásluhy na rozšíření sbírek měl také „porevoluční“ Napoleon, a to i přesto, že po jeho pádu bylo na 5000 uměleckých děl vráceno původním majitelům. I tak Louvru zůstalo dost vynikajících obrazů, které jeho vojáci ukořistili v různých zemích. V roce 1958 bylo k Louvru připojeno Musée Jeu-de-Paume, dřívější míčovna, kde jsou vystaveni francouzští impresionisté a postimpresionisté. Sbírky muzea tak představují souvislý vývoj světového malířství a sochařství, a to včetně antického umění.

V současné době je muzeum jediným majitelem paláce Louvre, výstavní plocha představuje 55 000 m² a sbírky, které se stále rozšiřují, jsou „zákonem“ rozděleny do sedmi oddělení: Egyptské starožitnosti; Stará Antická a Orientální keramika; Řecké a Římské starožitnosti; Malby, kresby, mědirytiny - XIII.-XIX. století; Skulptury středověku, renesance a Moderní doby; Malé umělecké předměty světové historie a Námořnictví a etnografie. V rámci každého oddělení jsou sbírky dále dělí na jednotlivé expozice. Každé oddělení má svého správce, který řídí tým znalců, konzervátorů a historiků umění. Na přelomu 19. a 20. století byly náklady na provoz každým rokem zvyšovány, od 450 000 franků na personál a 300 000 na chod a údržbu, až po dnešní asi 4 milióny eur ročně.

Louvre je pro veřejnost otevřený denně od 9 do 18 hodin, kromě úterý a svátků. Turisté často využívají bezplatné návštěvy muzea, která je možná vždy první neděli v měsíci a tradičně také 14. července. Připravte se ale, že v těchto dnech Louvre doslova praská ve švech a většinu času tak strávíte v útrobách skleněné pyramidy ve frontě na lístek. Bližší informace o muzeu, sbírkách, aktuálních akcích i vstupném získáte zaručeně na oficiálních webových stránkách www.louvre.fr

Autor: Lucie Kaspříková

Článek byl zobrazen 13 638 krát.