Luberon

Luberon

Vápencové pohoří Luberon na jihu Francie v departmentu Vaucluse je centrem provensálského venkova. Tento skalnatý kraj posetý množstvím hradů a vysoko položených malebných vesnic přitahuje návštěvníky svou historií a kulturou. Oblast je od roku 1977 chráněnou krajinnou oblastí, která poskytuje ochranu také zdejšímu svébytnému rostlinnému světu. V minulosti byl velmi oblíben mezi pařížskou společenskou smetánkou. Údajně je zde také nejčistší vzduch v Evropě.

Území Luberonu se táhne v délce 55 km mezi městy Vaison, Aix, Cavaillon a Manosque. Pro tuto oblast jsou typická modrá levandulová pole, zelené lesy, červená bradla a bělostné vápencové vrcholy. Luberon prostě září všema barvama, což je pro oblast Provence typické. Horské pásmo, které najdeme východně od Avignonu dosahuje výšek přes 1000 metrů, nejvyšším vrcholem je Mourre Negre měřící 1125 metrů nad mořem. Pro tento kraj jsou typické také malebné vesničky, které jsou doslova nalepené na na strmých skalních srázech. Pěstuje se zde vinná réva, zelenina a ovoce. Nachází se zde také dostetek pastvin ležících na vápencovém podloží a táhnoucí se vzhůru až k náhorním plošinám. Na severu se rozkládají údolí řek Calavon a roviny Carpentras.

Autor: Luberon

Regionální přírodní park Luberon se rozkládá na ploše 1650 km2. Na jeho území vznikla krásná a tajuplně vyhlížející krajina. Pod ochranou parku není jen příroda, ale také stará kulturní krajina ovlivňovaná člověkem. Kdysi ve Francii hojně používané staré zemědělské metody jsou dnes již zapoměny, ale v Luberonu je rolníci stále užívají, aby ochránili zdejší flóru a faunu. První zemědělci, kteří se starali o tuto krajinu vždy brali ohled na životní prostředí. Díky jejím ovcím, které spásaly louky nedošlo k samovolnému rozšíření lesa, který by odtud vytlačil mnoho rostlinných i živočišných druhů, jelikož by ztratili své přirozené útočiště.

Jelikož leží Luberon mezi Alpami a Středozemním mořem, je ovlivňován dvěma klimatickými systémy. Působení slunce a větru je odlišné na jihu a na severu. Teploty se zde mění také v závislosti na nadmořské výšce. To má za následek vyvinutí druhově velmi bohatého životního prostředí, které bylo lidmi podporováno i poškozováno.

Průsmyk Combe de Lourmarin dělí pohoří Luberonu na Petit Luberon na západě a Grand Luberon na východě. Petit Luberon (Malý Luberon) se vyznačuje hlubokými roklemi, strmými útesy a říčními údolími. Najdeme zdde malebný a strohý horský svět. Své útočiště zde našlo množství ohrožených ptáků, například sup mrchožravý, orel jestřábí, výr a orlík krátkoprstý. Krajinou se prohání také divoká prasata a největší ještěrky v Evropě. Z rostlinné říše se zde vyskytuje hlavně cesmína ostrolistá, dub cesmínovitý, jalovec a na plošinách ve vyšších polohách najdeme vřesoviště a suchou řídkou krajinu se stálezelenými keři. Roste zde také spousta bylinek  jako tymián, rozmarýn a levandule.

Foto: Lacoste Village  Autor: Luberon

V oblasti mezi Bonnieux a Cheval Blanc se na 10km2 rozkládá největší plantáž cedrů atlantických v Evropě. Tyto stromy sem byly dovezeny ze severní Afriky v roce 1862 a jako první byly vysazeny poblíž vsi Bonnieux. Pro turisty přitažlivé jsou skály u Roussillonu, které mají nezvyklou okrovou barvu, jelikož jsou tvořeny pískem a hlínou s příměsí oxidu železa. Ten dává skalám tuto typickou barvu. V Grand Luberonu (Velkém Luberonu) vyčnívají ze skalních stěn bílá vápencová bradla. Zdejší kulaté pahorky jsou pokryté loukami a horské svahy hustými lesy.  Severní stráně Grand Luberonu jsou porostlé dubem bílým, jižní zase dubem cesmínovým a borovicí přímořskou. V kořenech dubů cesmínových se udržují lanýži, kteří zde našli ideální prostředí. Kdysi se zde sbírali ve velkém a exportovali se do zahraničí. Dnes se je však dá již pěstovat i v běžných podmínkách, proto jejich sbírání zůstalo už jen rekreační zábavou. V Luberonu svítí slunce až 300 dní v roce a podnebí je zde mírné s horkými léty a mírnými zimami. Pro návštěvníky je zde připraveno množství hotelů, hostinců, venkovských, selských usedlostí a kempů.

Článek byl zobrazen 11 066 krát.