Carcassonne - výlet do 13. století

V Evropě je mnoho míst se středověkými památkami, ať už hrady, domy, celými městskými centry či jinými stavbami. Jedním z nejkomplexnějších skanzenů středověku je však určitě francouzské pevnostní město Carcassonne. Nachází se na jihu Francie nad hranicí se Španělskem, asi 70 km severozápadně od Perpignanu. Jeho hradby a věže jsou nepřehlédnutelné a viditelné už z dálky.



Oblast v okolí pozdějšího města byla od 6. stol. př. n.l. obývána Kelty a zhruba o 300 let později tu vzniklo první oppidum, později Římany nazývané Colonia Julia Carcaso. V roce 122 n.l. jej Římané dobyli a ve 3. stol. dále vylepšili zesílením hradeb a přistavěním několika věží. Základ tohoto pevnostního systému se zachoval až do dnešních dnů a tvoří vnitřní prstenec hradeb, sestávající z 30 věží galsko-římského typu s velkými okny pro vrhání oštěpů. V polovině 5. století se města zmocnili Vizigótové, kteří přistavěli další hradby. Roku 725 jej obsadili Arabové, v roce 759 se stalo franckým lénem a poté připadlo dynastii Trencavelů. V následujících staletích, zejména ve století 11. až 13., se mu dostalo velkého rozkvětu. Hrabě z Trencavelu nechal postavit na nejvyšším místě pahorku uprostřed hradního města opevněný zámek, od zbytku opevnění oddělený suchým příkopem a chráněný 5 věžemi. Přístupu dovnitř bránily 2 padací mříže a okovaná brána, kterou musely kvůli znemožnění zrady obsluhovat alespoň 2 osoby.



Jak už to tak bývá, po vzestupu přichází pád. Jižní Francie (tehdy to ovšem nebyla Francie, ale v podstatě samostatná země Languedoc) byla silnou základnou pro náboženské heretické hnutí katarů nebo-li také albigenských, kteří sami sebe označovali za pravověrné křesťany a mimo jiné se stavěli proti oficiální církvi a její honbě za mocí a majetkem. Kataři měli mnoho názorů společných nebo podobných se starověkými gnostiky. Ze slova „katar“ ostatně také vzniklo slovo „kacíř“. Jelikož kataři podkopávali moc církve, papež Innonenc III. rozhodl v roce 1208 o křížové výpravě proti albigenským, což se týkalo i Carcassonne. Město začalo obléhat vojsko severofrancouzských rytířů pod vedením Simona IV. z Montfortu. Carcassonne, jehož opevnění bylo v té době z velké části už přes 1000 let staré, po 15 dnech padlo. Současně bylo dobyto sousední město Béziers. Obyvatelstvo obou měst bylo kompletně zmasakrováno (20 000 mrtvých) a Simon de Montfort kraj obdržel jako své léno. Z té doby také pochází nechvalně známá odpověď abbého Arnauda Amauryho na otázku křižáků, kteří se ptali, jak poznají pravověrné od kacířů: „Pobijte všechny, Bůh už si je přebere.“



V následujících letech se však kataři i Trencavelové snažili město získat zpět a proto se o něj dlouze bojovalo. Bylo zabito půl milionu obyvatel kraje Languedoc, mužů, žen i dětí, od prostých lidí až po šlechtice. Až roku 1240 připadlo Carcassonne s konečnou platností francouzskému králi a postupně se začalo znovu obnovovat a rozvíjet. Chátrající hradby byly zesíleny a zajištěny druhou vnější hradbou a město získalo pověst nedobytnosti. To se v podstatě potvrdilo roku 1355, kdy jej neúspěšně obléhal Eduard z Woodstocku.



Avšak po pyrenejském míru roku 1659 ztratilo Carcassonne na významu a s rozvojem nových válečných technik a zbraní už nemělo smysl hradní město dále budovat, takže se postupně rozpadalo. V 18. století z něj byla už jenom zchudlá čtvrť, na kterou byl dokonce roku 1849 vydán dekret o stržení. Naštěstí starosta města Jean-Pierre Cros-Mayrevieille, architekt Viollet-le-Duc a spisovatel Prosper Mérimée se na poslední chvíli zasadili o rozsáhlou rekonstrukci a zachránili město i pro další generace. Tuto velkolepou památku proto můžete obdivovat i dnes.

Autor: Michal Hamšík

Předchozí čláky z Francie:
Paříž - bez rozdílu vyznání
Pylská duna
Pařížský Panthéon
Invalidovna – pařížská naděje chudých
Vítězný oblouk - Napoleonova pařížská chlouba